Pojem vermikompostování je v našem slovníku poměrně nový, stejně tak jako tato činnost se u nás obecně teprve zabydluje. V podstatě se jedná o ekologickou likvidaci rostlinného odpadu a jeho přeměnu na kvalitní organické hnojivo.
Snížení množství odpadu je myšlenka, kterou se lidé na celém světě zabývají už delší dobu. Jednou z možností je jeho rozklad pomocí žížal doma v kompostéru. Tito nenároční tvorové dokážou zlikvidovat opravdu velké množství zbytků, které tak nemusíte vyhazovat do netříděného odpadu.
Začínáme vermikompostovat
Na dno vermikompostéru se umístí podestýlka (tráva, listí, roztrhaný a navlhčený papír, hobliny nebo kokosové vlákno). Zakoupený kompostér již obvykle suroviny na podestýlku obsahuje.
Do podestýlky vložíte násadu žížal a vhodné kousky bioodpadu, který rozkrájíte na kousky menší než 5 cm. Pak už necháte žížaly pracovat.
Největším problémem vermikompostování bývá špatná vlhkost podestýlky. Přibývající zbytky jídla obsahují vodu a mohou zpomalit nejen kompostovací proces, ale zároveň snížit množství žížal ve vermikompostéru. Nutné je tedy lůžko udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné. Správnou vlhkost zjistíte zmáčknutím podestýlky v dlani – pokud se objeví několik kapek, je v pořádku. Jestliže z ní voda vytéká, je nutné přidat suchý materiál, například natrhaný papír, suchou podestýlku naopak navlhčete.
Tipy pro začátečníky
Přestože jsou kalifornské žížaly poměrně žravé, nepřekrmujte je. Přebytek odpadu by mohl začít v kompostéru zahnívat či plesnivět. V žádném případě je nekrmte živočišným odpadem, jako jsou zbytky masa, kůže a výkaly domácích mazlíčků, ani mléčnými výrobky. Žížalám nechutná cibule, česnek, zázvorem a chilli, ani to jim nedávejte. Potravu žížalám nenechávejte na povrchu, ale rozhrňte podestýlku a trochu ji zahrabte.
Do podestýlky nepatří žádná zemina, ta žížalám vyloženě nesvědčí. Můžete jim ale klidně podestlat natrhanými roličkami toaletního papíru, kterých se v domácnosti nastřádá dost.