Chlapa k životu nepotřebuji!

Nedávno jsem si vybírala ve svém oblíbeném obchodě plavky a zaslechla jsem debatu dvou kamarádek. Zrovna probíraly jedno z častých témat žen, a tím byli muži. Kupodivu ale na pány tvorstva nepěly žádné ódy. Jedna druhé říkala, že v dnešní době už vlastně ani nemá cenu s někým žít – jsou s tím akorát starosti a my ženy máme i jiné možnosti, jak bez přítele nestrádat – a vyřkla docela odvážnou myšlenku: „Dneska už prostě žádného přítele, anebo manžela nepotřebuješ. Na opravy je tu hodinový manžel, dítě si můžeš adoptovat a nemusíš nějakému pitomci dělat doma služku.“ Druhá kamarádka souhlasně přikývla, a pak už se dvojice začala vzdalovat směrem k pokladně.

Dovedlo mě to k zamyšlení, jestli už opravdu nepotřebujeme k životu muže? Tedy myslím tím muže, který bude s námi sdílet život a jednu domácnost? Když se to tak vezme, slečna měla určitě pravdu v tom, že když se nám něco doma pokazí a my potřebujeme zásah šikovného muže „údržbáře“, nemusíme zavolat vedle do pokoje na našeho přítele, ale stačí zvednout telefon. Takzvaný hodinový manžel je stále oblíbenější. Umí vzít za práci a je to jakýsi profesionální pomocník pro opravy, údržbu, montáže a další pomoc v domácnosti anebo na zahradě. Určitě to samy dobře znáte, že my ženy si prostě s věcmi jako je kapající kohoutek, protékající toaleta, upadlá dlaždička nebo připevnění světla, zkrátka nevíme rady.

Stačí si ale objednat takového šikulu a rázem je po problému. No a jaké jsou další výhody? Není třeba po něm uklízet rozházené ponožky po celém bytě, vařit mu teplou večeři a za odvedenou práci mu pak ještě minimálně dva dny pochlebovat, jaký je úžasný a nenahraditelný, když umí vzít do ruky kladivo, nebo kleště. Co může být trochu méně příjemné, je to, že se mu musí za jeho služby zaplatit. Ale tak za co se dnes platit nemusí, že?

Co ale hodinový manžel nezařídí (i když to možná na první pohled z názvu jeho pracovní činnosti není patrné) je to, že s vámi nepočne potomka. Ale i na to měla slečna z obchodu řešení – adopce. Tak tady se už musím přiznat, že to už mi přijde trochu moc. Tady bychom pánům jejich nezastupitelnou roli ubírat neměly. Žijeme v době, kdy je možné si dítě adoptovat, anebo je tady také možnost asistované reprodukce. Žena by si podle mě měla přiznat, že je lepší, když i opačné pohlaví má, ve vzniku dítěte a také při jeho výchově, svoji roli. Stejně zákony ČR neumožňují oplodnit ženu jako jedince a tak umělé oplodnění nemůže využít žena bez partnera. Náhoda?

Takže si my ženy musíme vybrat, zda chceme žít se svým přítelem v jedné domácnosti a mít možnost s ním mít dítě, anebo nám stačí život s občasnou návštěvou hodinového manžela a třeba s vědomím, že nikdy nebudeme mít dítě s životním partnerem. I když nás to uklízení špinavého prádla, vaření, žehlení, mytí nádobí, praní, nakupování a rozčilování se nad zvednutým záchodovým prkénkem unavuje a nebaví, není tvrzení: „Chlapa k životu nepotřebuji“ až moc definitivní a kruté? Co vy na to? Potřebujete k životu chlapa?